Haraldur Karlsson

HARALDUR KARLSSON (nar. 1967, Reykjavik) žije a pracuje v Norsku. Již přes třicet let se zabývá experimentální video tvorbou. Vystudoval obor Multimédia na islandské umělecké škole v Reykjavíku a získal bakalářský titul  na Fine Art, Media Art na Akademii výtvarných umění v Enchede v Holandsku. Studoval také multidisciplinární obor Sonologie na Kálovské škole konzervování v Haagu. V letech 1999-2009 pracoval jako vedoucí digitální novomediální laboratoře na Akademii výtvarných umění, Island. V současné době žije v Oslu. Uspořádal řadu výstav, performancí, workshopů a přednášek v Norsku, Islandu, Holandsku, Belgii, Anglii, České republice, Finsku, Kanadě, Číně.

Haraldur Karlsson pracuje dlouhodobě s médiem videa a experimentuje s možnostmi jeho technických parametrů. Využívá nejnovější technologie v rámci dlouhodobých projektů a spolupracuje s řadou odborníků z mezioborových oblastí. Vlastní video tvorbu prezentuje Karlsson obvykle prostřednictvím interaktivní umělecké instalace nebo performance na výstavě nebo ve veřejném prostoru, který se pro něj stává místem kritické reflexe vývoje a růstu současné společnosti. Předmětem autorova zájmu jsou v poslední době lékařské záznamy magnetické resonance (MRI), zobrazující vnitřní biologické orgány těla, ale také data z astronomie nebo matematické vzorce přírodních fenoménů. Exaktní a technická data transformuje autor prostřednictvím digitálních technologií do poetické výpovědi se svébytnou choreografií odhalující jejich skrytou estetickou kvalitu.

HARALDUR.NET/

Série video děl a instalací s názvem Brain (Mozek) je součástí dlouhodobého projektu Haraldura Karlssona, v němž digitální softwary zpracovávají snímky vědeckých zobrazovacích metod, konkrétně vnitřních orgánů lidského těla a procesy, které se v něm odehrávají. Projekt vychází z osobního uměleckého výzkumu těchto vědeckých objevů a technologického vývoje. MRI skeny, neboli snímky magnetické rezonance dokáží velmi přesně a plasticky zobrazit jednotlivé části vnitřních orgánů včetně povahy jednotlivých tkání prostřednictvím silného magnetického pole a elektromagnetického vlnění s vysokou frekvencí.

Fascinace nad (zdánlivě) nekonečnými možnostmi tohoto zobrazení, dokonalost v zachycení nejmenších vláken, jejich tloušťky, délky a tvaru, vedla Haraldura k dialogu a spolupráci s vědci z norské univerzity a rozvíjení potenciálu těchto záznamů. Autor rozpohyboval statické snímky prostřednictvím digitálních technologií do podoby audiovizuálního díla, v němž se exaktní vědecká data, na jednu stranu velmi konkrétní a reálná, ukazují současně jako zcela abstraktní připomínající živou strukturu mikrokosmu. Video tvoří vzájemně se prolínající vrstvy obrazů a detailních struktur, ve kterých pronikáme hluboko do útrob těla, konkrétně do hlavy, místa, které řídí naše fyzické tělo, ale také v něm sídlí mysl a celá neuchopitelná sféra myšlení a imaginace. Snímky magnetické rezonance dokáží sice zachytit nejjemnější nuance a odstíny fyzické hmoty, vláken a tkáně, ale nedokáží odhalit nic z toho, co se týká naší mysli. Haraldurova videa nás vedou právě sem, do prostoru imaginace a nečekané poetiky; jsou svébytnou autorskou interpretací současné vědecké metody. Ukazují, že světu kolem nás neporozumíme nejlíp prostřednictvím exaktních vědeckých metod ani skrze subjektivní individuální imaginaci, ale právě ve spojení obou těchto zdánlivě protikladných přístupů. 

Projekt byl podpořen asociací umělců, islandskou galerií a Atopia Center for Video Art and Expermental film. Výsledky tohoto projektu jsou prezentovány na různých výstavách v Norsku, na Islandu, v Kanandě a Číně.