Každé umělecké dílo je dnes digitální. I gotická desková malba nebo barokní pískovcová socha má svou virtuální reprodukci, která ji zastupuje a stává se místo ní předmětem pozorování. S novými formami reprezentace jsou přitom spojeny i nové formy výzkumu; V roce 2015 popsal Lev Manovich Digitální dějiny umění jako soubor metodik využívající kvantitativní analýzu ke zkoumání kulturních artefaktů. Jako nový přístup nahlížení na historii, který matematickými a statistickými cestami přistupuje ke kulturním databázím, digitalizovaným muzejním a archivním kolekcím, metadatům, textům o umění i k virtuálním reprodukcím výtvarných děl. Exponenciální růst výpočetního výkonu a stále větší objem (nejen) otevřených kulturních dat umožňuje provádět průzkumy, které byly ještě v nedávné minulosti jen obtížně představitelné.
Jednu z metodik v rámci digitálních dějin umění představují vizuální analýzy postavené na současných technologiích strojového rozpoznávání obrazů. Jaké podněty přináší? A co skrze ní dokážeme na uměleckých dílech pozorovat? Současné experimenty naznačují, že syntetický zrak nemusí být pouze užitečným nástrojem klasifikace uměleckých artefaktů, ale plnohodnotným médiem zprostředkovávajícím nové perspektivy. Jedná se o pokračování formální analýzy, evoluci komparativních metod, které užívali Winckelmann, Riegl, Wickhoff, Warburg či Malraux a které jsou v moderních dějinách umění přítomny již od jejich samotného počátku. Dnes však můžeme automatizovaně zkoumat obrovské množství digitalizovaných reprodukcí.
Otevírá se nám cesta, jak prohledávat rozsáhlé obrazové soubory, jak porovnávat celé sbírky spravované různými muzei, jak se orientovat v kolekcích vzdálených zahraničních institucí stejně dobře, jako se pohybujeme na domácí půdě. Příležitostí, jež digitální zrak přináší dějinám umění je celá řada, avšak tato rodící se metoda trpí množstvím porodních problémů, které v příspěvku také zmíním.
Lukáš Pilka je designér, kritik a publicista zabývající se digitálním designem, současnými technologiemi a přesahy obojího do světa volného umění. V rámci svého doktorandského výzkumu na pražské UMPRUM se zajímá o možnosti využití neuronových sítí ke kvantitativní interpretaci klasických uměleckých děl. Je spoluzakladatelem think tanku Alt Tab, která mapuje průsečíky designu, etiky a technologií.