Když jsme Kitchen vedli, neodmítli jsme nikoho. Nechávali jsme lidi, aby se sami obsloužili Vašulkovi v rozhovoru s Russem Connorem, 70. léta

V rozhovoru Woody se Steinou přibližují povahu svého tvůrčího vedení the Kitchen. Otevřená scéna, prostor pro sdílení a bez zbytečného plánování. Svou roli vnímali spíše jako zprostředkovatele techniky, nájemného a vytvoření místa určeného pro experiment. “The Kitchen nebyla kulturně definovaná. Byla totálně nejednoznačná... A na to jsem hrdý,” popisuje situaci Woody.

STEINA: Ale to byl taky problém, kterému jsme tehdy nerozuměli. Nikdy jsme nikoho nezvali, aby tam měl performanci. Nikdy jsme nikoho nežádali, aby tam dělal cokoliv. Lidé k nám jen přicházeli, a dokud jsme tam byli my, nikdy jsme nikoho neodmítli. Měli jsme k dispozici tolik času. Nyní je Kitchen přelidněná a všichni, kdo by chtěli vystupovat, se tam nedostanou. Tehdy to ale běželo samo. Ani jsme pro umělce nikdy nic nedělali. Nepřemýšleli jsme o nich. Museli si zamést podlahu, rozestavět židle, postarat se o výběr vstupného u dveří – a je fantastické, jak moc si to užívali – tisknout si vlastní plakáty. Náš příspěvek tedy nebyl nijak závratný. Prostě jsme jen nechali lidi, aby se sami obsloužili.

Russ: Jednou z vašich hlavních zásluh bylo, že jste jim tam ukazovali své vlastní práce, které byly velmi krásné. Můžete popsat některá z raných děl a jejich původ?

Steina: Nejlepší dílo, co jsme tam udělali, ani nemáme na pásce. Bylo tak krásné. Nazvali jsme ho Gemini (Blíženci) a byli tam dva nazí chlapci, kteří tak nějak sestupovali ze stropu dolů. Měli jsme všechny ty obrazovky, asi šest nebo osm monitorů...

Woody: Nevěděl jsem, že to bylo naše nejlepší dílo. Vidíš, jak rozdílní jsme.

Steina: Musí být nejlepší, protože o něm nemáme žádný záznam.

Woody: … možná se dvěma nahými dívkami sestupujícími ze stropu. Je to zajímavý fenomén.

Steina: Možná to tak bylo.

Woody: Je to zajímavá vzpomínka. Nechtěl bych, aby…

Steina: Ach, líbí se mi to. Je to ale jen jedna věc z řady jiných. Dělali jsme živé performance. Předváděli jsme video, což můžete dělat jedině tehdy, pokud máte všechny ty přístroje, pokud je to vaše a máte hodně času.

Woody: Vidíte, získali jsme množství monitorů, získali jsme je takříkajíc levně a v dobré velikosti, takže jsme si zvykli promítat na zmnožených monitorech. Já jsem například neměl nikdy rád vícekanálová díla ve smyslu zmnoženého matrixu informace, jak to dělali jiní. Spíše jsme přiřadili všem obrazovkám jediný pohyb, například v horizontálách. Udělali jsme hodně věcí, v nichž je zrušen horizontální rámec. Je v tom vědomé časové úsilí – přečasování horizontální synchronizace. A pak jsme u multikanálu zůstali a pravděpodobně tam zůstali i poté, co jsme odešli. Stal se jakýmsi znakem Kitchen.

Překlad: Lenka Dolanová

Celý rozhovor je také dostupný v angličtině na tomto odkazu.

Rozhovor pochází z dosud nezpracovaného archivu Vašulka Kitchen Brno.

Archiv je zpracováván s finanční pomocí Ministerstva kultury České republiky.

--en As long as we had the Kitchen we managed never to turn anybody down. We just let people slave for themselves The Vasulkas in the interview of Russ Connor, 1970s

Woody and Steina discuss the manner of their artistic direction of the Kitchen. An open scene, a time-sharing space with no unnecessary planning. They saw themselves as more of facilitators of technology, rent, and creators of a space for experiment. “The Kitchen was not culturally defined. It was totally ambiguous... That’s what I am proud of,” as Woody describes the situation.

The article offers Czech translation of the interview. For the English original version, please scroll down for the link.

STEINA: Ale to byl taky problém, kterému jsme tehdy nerozuměli. Nikdy jsme nikoho nezvali, aby tam měl performanci. Nikdy jsme nikoho nežádali, aby tam dělal cokoliv. Lidé k nám jen přicházeli, a dokud jsme tam byli my, nikdy jsme nikoho neodmítli. Měli jsme k dispozici tolik času. Nyní je Kitchen přelidněná a všichni, kdo by chtěli vystupovat, se tam nedostanou. Tehdy to ale běželo samo. Ani jsme pro umělce nikdy nic nedělali. Nepřemýšleli jsme o nich. Museli si zamést podlahu, rozestavět židle, postarat se o výběr vstupného u dveří – a je fantastické, jak moc si to užívali – tisknout si vlastní plakáty. Náš příspěvek tedy nebyl nijak závratný. Prostě jsme jen nechali lidi, aby se sami obsloužili.

Russ: Jednou z vašich hlavních zásluh bylo, že jste jim tam ukazovali své vlastní práce, které byly velmi krásné. Můžete popsat některá z raných děl a jejich původ?

Steina: Nejlepší dílo, co jsme tam udělali, ani nemáme na pásce. Bylo tak krásné. Nazvali jsme ho Gemini (Blíženci) a byli tam dva nazí chlapci, kteří tak nějak sestupovali ze stropu dolů. Měli jsme všechny ty obrazovky, asi šest nebo osm monitorů...

Woody: Nevěděl jsem, že to bylo naše nejlepší dílo. Vidíš, jak rozdílní jsme.

Steina: Musí být nejlepší, protože o něm nemáme žádný záznam.

Woody: … možná se dvěma nahými dívkami sestupujícími ze stropu. Je to zajímavý fenomén.

Steina: Možná to tak bylo.

Woody: Je to zajímavá vzpomínka. Nechtěl bych, aby…

Steina: Ach, líbí se mi to. Je to ale jen jedna věc z řady jiných. Dělali jsme živé performance. Předváděli jsme video, což můžete dělat jedině tehdy, pokud máte všechny ty přístroje, pokud je to vaše a máte hodně času.

Woody: Vidíte, získali jsme množství monitorů, získali jsme je takříkajíc levně a v dobré velikosti, takže jsme si zvykli promítat na zmnožených monitorech. Já jsem například neměl nikdy rád vícekanálová díla ve smyslu zmnoženého matrixu informace, jak to dělali jiní. Spíše jsme přiřadili všem obrazovkám jediný pohyb, například v horizontálách. Udělali jsme hodně věcí, v nichž je zrušen horizontální rámec. Je v tom vědomé časové úsilí – přečasování horizontální synchronizace. A pak jsme u multikanálu zůstali a pravděpodobně tam zůstali i poté, co jsme odešli. Stal se jakýmsi znakem Kitchen.

Translated by Lenka Dolanová

The English interview is available here.

The interview comes from the unprocessed archive of Vašulka Kitchen Brno.

The archive is being processed with the financial help of the Ministry of Culture of the Czech Republic.