Woody Vasulka jednou zmiňoval své nutkání „převést dvourozměrný obraz na objekt“ a vysvětlil, že to bylo „naprosto přirozené nebo evoluční s přihlédnutím k elektronickému zobrazování“. V příspěvku se pokusím toto Vašulkovo překvapivé prohlášení, které částečně platí i pro Steinino dílo, objasnit, a to prozkoumáním sochařské povahy jejich pokusů s videem. Zejména se zaměřím na Woodyho rané studium strojírenství a jeho vztahy k tradici konstruktivismu, což ho propojuje s jeho českými kořeny.
Larisa Dryansky je docentkou současných dějiny umění na Sorbonně. Její výzkum se zaměřuje na průniky umění, vědy a technologie v poválečném a současném umění a na oblast technických obrazů (fotografie, film, video). V současné době dokončuje knihu o materialitě v poválečném a současném umění, která obsahuje kapitolu o Vašulkových. Vedle své první knihy Cartophotographies: De l'art conceptuel au Land Art (2017) byla také spolueditorkou několika svazků, včetně nedávné publikace Repenser le médium: Art contemporain et cinéma (2022), a publikovala mezinárodně v akademických časopisech, editovaných svazcích a výstavních katalozích. V letech 2014 až 2016 působila jako Senior Fellow ("Conseillère scientifique") a měla na starosti programy současné historie umění na Francouzském národním institutu historie umění (INHA).