Matthew Ostrowski: Dvě ženy
Vašulka Kitchen Brno připravila výstavu s ukázkou video tvorby současného multimediálního newyorského umělce Matthew Ostrowskiho. Autor, který se ve své práci pohybuje v oblasti hudby, vícekanálového zvuku, instalací s počítačem řízenými objekty, video tvorbou nebo divadlem, používá digitální nástroje a algoritmy jako prostředek pro zkoumání výchozích zvukových, vizuálních nebo kulturních předloh, které nás obklopují v každodenním životě. Pohyb mezi digitálním, virtuálním a přirozeným světem vnímá přitom jako možnost, jak rozšířit nebo rozkódovat tyto vjemy v mezním prostoru.
Současný civilizační svět je zahlcený statickými i pohyblivými obrazy, vizuálními znaky, reklamou, příběhy, zvuky, nepřeberným množstvím vizuálních informací, jejichž význam bývá někdy ukrytý pod vrstvami informací, estetiky nebo dalších vizuálních nánosů. Ostrowski si ve své tvorbě vybírá z výchozích vizuálních obrazů a zvukových vjemů a používá je jako materiál, který může rozložit a vyjmout z nich pouze určité znaky – signifikanty, které dále modeluje, upravuje a komponuje v digitálním prostředí. Izolované znaky vyjmuté ze svého běžného rámce, překódované ve virtuálním prostoru, můžeme díky tomuto procesu vnímat mimo naše běžné vnímání v reálném prostoru. Záměrem transformace kulturního nebo civilizačního objektu je přitom odhalení a ukázání jeho skutečného významu. Ostrowski je tak v pravém slova smyslu umělcem dýdžejem, podle intencí francouzského kurátora a kritika Nicolase Bourriauda, který nevytváří nové umělecké dílo z ničeho, ale v postprodukci začleňuje kulturní objekty do vybraných kontextů a současně dekonstruuje jejich smysl.
Ostrowski ve svém uměleckém statementu píše: “Jako umělec se zajímám o odhalení pravdy v naší mysli, kde skládáme realitu a významy z přívalu vjemů a pocitů, s nimiž jsme konfrontováni v každém okamžiku existence. Rekontextualizací konkrétních zvukových a vizuálních informací se tato díla, ať už s otevřenou nebo pevnou formou, pokouší fungovat jako prostředí, ve kterém se zkouší naše pozornost a vynalézavost, aby vytvořila místo a čas, ve kterém se člověk může zapojit do toho, co Richard Foreman nazývá “proces srážky vědomí se světem.”
Video patří k jednomu z mnoha audiovizuálních médií, kterému se Ostrowski dlouhodobě věnuje. Používá jej jako nástroj, jehož prostřednictvím interpretuje nebo dekonstruuje význam existujících filmových snímků a přetváří je na svébytná umělecká díla. Filmové médium vnímá Ostrowski jako objekt, materiál, se kterým lze manipulovat ve vlastní tvůrčí práci prostřednictvím počítačových programů a algoritmů. Filmová políčka, děj rozložený do jednotlivých segmentů, slouží autorovi jako výchozí bod pro další proces, v němž algoritmy vyhledávají a izolují klíčové záběry nebo motivy, které v sobě nesou význam celého filmu. Osamostatnění těchto elementů/znaků a jejich vyjmutí z rámce a kulis příběhu, odhaluje jejich pravý smysl a dekonstruuje dílo v novém uměleckém ztvárnění.
V díle Scarlet (t) z roku 2012 Ostrowski přetváří film Dívka s Perlou (2003, režie P. Webber) se Scarlet Johansson v hlavní roli. Umělec se ve svém díle zaměřuje pouze na záběry hereččiných rtů, k nimž pomocí algoritmů a programovým střihem navádí pozornost celého příběhu, jejich aktérů a diváků. Rty symbolizují fetiš, objekt nenaplněné touhy mezi aktéry filmu i ve vztahu k divákům a jejich pasivní roli pozorovatelů, kterým jsou fyzicky nepřístupné. Právě téma pozorování mezi divákem a obrazem se stává klíčovým motivem tohoto díla.
Novější práce z roku 2020 s názvem Johanka a její soudci (Joan and her Persecutors) vychází ze slavného němého filmu rané kinematografie Utrpení Johanky z Arku (1928, režie C. T. Dreyer), který je na svou dobu netradičně natočen v dlouhých záběrech snímajících z nadhledu a podhledu výrazy lidské tváře a jejich emocí. Ostrowski osamostatňuje tváře do samostatných kompozic, maže příběhovou linku a narušuje lineární stavbu filmového střihu.
Matthew Ostrowski, rodák z New Yorku, je skladatel, improvizátor a instalační umělec. Jeho práce zahrnuje digitální sólovou a souborovou improvizaci, vícekanálové elektronické kompozice s pevnými médii a algoritmicky generované instalační kusy pro videa, vícekanálové zvuky a roboticky ovládané objekty.
Výstava je realizována s laskavou podporou Domu umění města Brna, s finanční podporou Statutárního města Brna a Ministerstva kultury České republiky.
