Hlavní přednášející (v angličtině)

V přednášce se podělím o své zkušenosti v oblasti umění nových médií, nebo o vztahu současného umění v digitální době, včetně produkce, distribuce, sběru, interpretace a uchování tohoto druhu umělecké činnosti. Mé zkušenosti se týkají hlavně činnosti v rámci Nadace C³ : Centra pro kulturu a komunikaci - neziskové instituce působící v Budapešti. Od založení v roce 1996 se C³ zaměřuje na podporu a integraci umění nových technologií v kontextu stávajících sociálních a kulturních tradic. C³ se stal novým prostorem pro inovativní experimenty a pro vývoj na poli komunikačních technologí, kultury a otevřené společnosti. Během posledních dvou desetiletí v C³ vzniklo několik vrstev a strategií. Pokusím se pomocí palimpsestové chronologie nebo měnících se iniciativ a postojů zachytit naše snahy o vznik nového digitalizované artefaktu, uměleckého díla, včetně jeho kontextualizace a systému pro uchování metadat. Dále ukážu, že samotné vytvoření nějakého institucionálního rámce je z perspektivy uměleckého díla jistým druhem metadat, zatímco z hlediska instituce by umělecké dílo mohlo sloužit jako podnět nebo důvod její existence. Proto jsem před několika lety navrhl ustanovit mediální muzeum založené na sbírkách, databázích a sítích C³, s využitím posunu v perspektivě k přetvoření institucionální činnosti založené na studiu minulosti i na uvažování o potenciální budoucnosti. Vyvstává ale těžko zodpověditelná otázka: Jaký typ současné instituce s posláním uchovávat a historicky zpřístupňovat digitální kulturu je vlastně vhodný a odpovídající?

V reálném čase sledovat, jak nové stárne, zatímco prakticky zůstává stejné je typicky lidská zkušenost a to je - ve zrychlené formě - také situace mediálního uměleckého díla, odhlédneme-li od skutečnosti, že artefakt je dokonce křehčí než my lidé. Zde se nabízí pochopitelně otázka: Je v post-informační době ještě stále platný naše zavedené pojetí "klasických konceptů" kultury a odpovědnosti ? Otázka není poetická, protože si myslím, že odpověď zní ano.

Miklós Peternák (narozen 1955 v maďarském Esztergomu, žije v Budapešti) je autor, pedagog a umělec zabývající se hlavně filmem a videem. Vystudoval dějiny a dějiny umění (PhD 1994: New Media - Art and Science). Člen skupiny Béla-Balázs-Studio v Budapešti (1981–87) a skupiny Indigo. Vede Katedru intermediálního umění na Akademii výtvarných umění v Budapešti a od roku 1997 působí jako ředitel Centra pro kulturu a komunikaci. Od 80. let produkoval filmy a videa a publikoval texty o umění a dějinách médií. Organizoval také různé výstavy a symposia.