Téměř před 50 lety, přesněji řečeno v červnu 1971, rozeslala trojice umělců Andy Mannik, Woody a Steina Vašulkovi pozvánku na otevření nového prostoru v budově bývalého Grand Hotelu na Mercer Street. Místnost a program pojmenovali The Electronic Kitchen, později jen Kitchen. Došlo k tomu v turbulentních letech a Kuchyň dostala inspirativní místní kontext: v jednom ze dvou pater mohutné osmipatrové budovy Mercer Art Center měl studio Richard Foreman s Ontologicko-hysterickým divadlem, vedle byl proslulý rockový klub Oscar Wilde Room, kde vystupovaly a zkoušely kapely jako The New York Dolls, David Johansen, Johnny Thunders, Sylvain Sylvain, Billy Murcia, nebo Arthur Kane Jr. V okolních ulicích byly umělecké lofty, malé restaurace a nezávislá divadla (tzv. Off-Off Brodway, jak zde říkají nekomerční experimentální scéně). Do “Kuchyně” se vešlo až 200 diváků a program probíhal 7 dní v týdnu.

Pozvánku Vašulkovi posílili poněkud “new age” manifestem: “To místo bylo vybráno samotným Božstvem médií, aby si na vás, na vašich mozcích, ve vašem vnímání vyzkoušelo jistý experiment. Představíme vám zvuky a obrazy, kterým říkáme Electronic Image and Sound Compositions. Nikdy nebyly reálnými předměty, i když vám možná mohou připomínat cosi, co se vám třeba zdálo, nebo fragmenty organické přírody.”

Z eseje Miloš Vojtěchovského: The Kitchen jako fermentační kotel elektronického umění.

“V červnu roku 1971 došlo k založení divadla, které Woody pojmenoval The Electronic Kitchen (Elektronická kuchyně) podle předešlé funkce prostoru. Šlo o bývalou kuchyni nyní zrušeného hotelu Broadway Central, přetvořenou dnes na Mercer Arts Center, důležité centrum experimentálních aktivit downtownu. Jeden z podtitulů zněl “divadlo elektronických médií pro video, film, hudbu a performanci”, další “testovací laboratoř pro živé publikum”, což znamenalo, že zde docházelo k testování paramterů prostoru a diváckých reakcí na dění v něm. (...)

V Kitchen vzniká jedno z prvních míst zasvěcených videu a dalšímu umění, zejména elektronické hudbě, jehož základem byla idea otevřenosti všemu novému a inspirativnímu. Od počátku se jednalo o intermediální prostor, v němž byla spřízněnost videa s dalšími druhy umění, zejména s elektronickou hudbou a jednotlivá média a přístupy se samozřejmě vzájemně ovlivňovaly. Zakladatelé svérázného divadla si dobře uvědomovali, že nechtějí prezentovat video v izolaci, také proto, že video chápali jako aktivitu, ‘která nebyla a priori uměním’.”⠀ Z knihy kurátorky a teoretičky umění Lenky Dolanové Steina a Woody Vasulkovi: Dialog s Démony (vydalo nakladatelství NAMU, 2011)

Vizuální materiály pochází z nezpracovaného archivu Vašulka Kitchen Brno.

Archiv je zpracováván s finanční pomocí Ministerstva kultury České republiky.